3. den

Dnes jsme si řekli, že by byla škoda zůstat v táboře, a tak jsme se rozhodli pro poznávací výlet okolních vesniček a hospůdek a abychom jich stihli víc, osedlali jsme železné dvojkolé oře.

Z tábora jsme dojeli do Kočí, kde jsme si prohlídli nádherný dřevěný kostel a pak uhasili ranní žízen kofolou v místní restauraci, kam jsme se během příštího týdne ještě několikrát rádi vrátili. Mají tu totiž výborné utopence a pivečko taky není špatné.. ale hlavně tu mají záchod ;)

Další ves kterou jsme projížděli byla Nabočany a od tama jsme jeli do Horního Týnce, což už je takové menší městečko. Šli jsme navštívit místní zámek, ale zklamáni jsme odešli, neboť z něj byl udělán "pasťák"... Už jsme měli docela hlad, tak jsme projížděli uličkami a hledali nějaký vkusný hostinec. Jeden stojí přímo u cesty, ale projíždějcí auta a smrad znich a hluk nás dostatečně odradili. Všimli jsme si reklamy, která poukazovala na středověkou pizzerii hned vedle kostelíka. Zajeli jsme tam a rozhodně neprohloupili!! Pizzerie má velmi  příjem prostředí - středověké malby, hudba, oblečení, jídelní lístek, prostě vše. Na stěně vidíme malbu mnicha a mušketýra, kde je napsáno: Mušketýr či mnih, u nás vždy dosyta naplníš svůj břich. Samozřejmě jsme tomu moc nevěřili, ale zajímalo nás, co je na tom pravdy.. V jídelním lístku byla spousta lákavých nabídek a na výběr 2 velikosti pizz - velká a malá.   Nejdřív jsme si říkali, že si dáme jednu dohromady, ale jelikož tu měli i malou porci, mohli jsme si vzít každý podle své chuti. Obsluze jsme sdělili naše přání a bylo nám odpovězeno, že jsme si velmi dobře vybrali a že nebudeme litovat příchodu do této restaurace. Co to ale nevidí naše oči. Tohle že je malá pizza? Tak takovou bychom v Brně nedostali ani kdyby u ní bylo napsáno extra porce! :) "Tohle nemůžeme v životě sníst", hlásají naše vzájemné pohledy. Naštěstí díky Bernardovi se nakonec po hodinovém boji podařilo zvládnout skoro všechny kousky bašty. Sympatický chlapík, který představoval středověkou obsluhu, se snámi pustil do řeči a začal nám předvádět jeho restauraci. Pak nám ukázal i mučírnu, kde jsme si mohli jeho pekelné nástroje vyzkoušet :) ..

S plným břichem jsme se vydali přes Přestavlky (zde je taky naznačen zámek, ale je to druhá část z Týnce) do Trojovic. Tady stojí za zmínku naše nově vymyšlené rčení: "Trojovice, slivovice". Nene, nezprášili jsme se tady. Ale kdybychom chtěli někdy pálit, tak víme kam jít. Tolik nádherných, chutných švestek jen tak někde nenajdem.

Nabočany. Další místo, kde jsme zastavili. Tady ovšem ne u hospdy, ale u místního hřbitovu, neboť za stěnou je krásný výhled na okolí.. A taky proto, že jsme tady žádnou hospodu nenašli... Dál do Libočan a pak hurá na Tři bubny.

Žízeň. Naše pouť ještě nekončí, sjíždíme znovu do Kočí a dáváme si večerní kofolu.

Zamykáme kola ke stromu za teepee a rozděláváme oheň. I když jsme ujeli asi jen 22 kiláků, jsme celkem znavení a brzy usínáme.